jednorázová povídka + otázky

9. srpna 2012 v 13:51 | eM. |  Ostatní
Otočil se a koukl se mi do očí. Jeho krásné hnědé oči, které se třpytily v raním svitu hleděly jenom na mě. Na mě! Skoro jsem nedýchala, jaká to byla nádhera. Nemohla jsem z něj spustit oči. "Nečum!" řekl a zase se otočil. Rázem se celý můj svět rozpadl na miliony kousků. "Proč!?" křičela jsem v duchu, "Proč to musí takhle vždycky skončit? To nemůžu mít na chvíli život jako ve filmu?"

Za chvíli se otočil znova. Celý on. Už jsem se na něj nekoukla. "Co je?" zeptal se provokativně. "Co by mělo bejt?" odvětila jsem. Houpal se na židli. Koukal na mě, věděla jsem to. Bylo to tak pokaždé. "Hmm. Nic," řekl a trochu klopýtl na židli. Usmála jsem se. .."Lukáši, tabule je tady," křikl učitel a rázem jsme byli na očích celé třídy. Otočil se ode mě směrem k tabuli. Dělala jsem jakoby nic, i když jsem cítila, že pohledy spolužáků směřují ke mně.

"Dobrý den, já se omlouvám, byla jsem u lékaře" vytrhl mě z čmárání si hlas mojí kamarádky. "Čus" pozdravila mě, když přišla do naší lavice. "Čau, konečně si tu," řekla jsem. "Nazdar!" otočil se Pepa, kluk, který sedí vedle Lukáše. "No nazdar," rozesmála se Anička. Koukl se na mě. "Tak co, už sis koupila nový boty?" zeptal se. "Hmm, ne. Co ty?" odvětila jsem. Naše každodenní konverzace s Pepou - boty. "Ne. A nečumte!" otočil se zpátky. Věci co říkal často nedávaly smysl. V tu chvíli se zase otočil Lukáš. "Nemáš propisku?" zeptal se. Typický Lukáš. Vždy přijde jenom když něco potřebuje. "Na" podala jsem mu ji. "Jo, dík," usmál se. Jemu bych půjčila cokoliv, i když vím, že mi polovičku věcí nevrátí.

Zazvonilo. "Tak co?" vychrlila na mě otázku Míša, holka, co sedí hned za mnou. "Co co?" nechápala jsem. "No Lukáš přece!" vysvětlovala. Pořád jsem nechápala, i když jsem byla ráda, že se ptá na něj, nevím z jakého důvodu. "No co by bylo?" řekla jsem. "No, zase jste se spolu bavili. S jinou holkou se tu nebaví, to přece víš," znovu mi objanovala svou otázku. "Mě to tak nepřijde. Navíc mi pořád jenom nadává," hájila jsem se. "No to proto, že se mu líbíš!" řekla. To mě nesmírně moc potěšilo, ale dělala jsem, že mě to nezajímá. "Takhle kluk holku nebalí," protestovala jsem. "Ale Lukáš jo. Vždyť víš, jak je stydlivej," povídala dál.

Znovu zazvonilo, tentokrát na hodinu. A protože měla být další hodinu fyzika, musela jsem si napsat alespoň malý tahák. "Co to děláš, my píšem?" zhrozil se Lukáš, když se opět otočil k mojí lavici. "Jo," odpověděla jsem. "Půjčíš mi sešit na hodinu?" zeptal se. "A zase ti ho učitelka zabaví? No to víš, že jo!" řekla jsem ironicky. "Prosíím," žadonil. Po chvilce přemlouvání jsem mu ho nakonec půjčila..



Co si o tom myslíte? Je to tak, jak říká Míša, nebo ne? Co je s tím Lukášem? A co je s Pepou?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Xoxo ♥ Vanessa | Glamour-Vanessa Xoxo ♥ Vanessa | Glamour-Vanessa | E-mail | Web | 9. srpna 2012 v 23:39 | Reagovat

Jéé děkuji moc jsi moc milá:))

A jak se dívám další spisovatelka nám roste :)

2 Dark Sayu Dark Sayu | Web | 10. srpna 2012 v 0:15 | Reagovat

děkuji, jinak ne scene opravdu nejsem :D

3 Dark Sayu Dark Sayu | Web | 10. srpna 2012 v 0:21 | Reagovat

mě osobně se totiž scene styl jako takový zrovna nepáčí, možná trošku emo, kterým jsem se dříve inspirovala, ale jinak se snažím nepodléhat těmto stylům a utvářet si vlastní styl:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama